Setkali jsme se v kanceláři její rodinné firmy. Postavila se z pohovky a sebejistě nám podala ruku. Podívala se přímo do očí. Pokud dopředu neznáte její stav, jen těžko při rozhovoru uvěříte, že je nevidící.
V prostoru, který důvěrně zná, se pohybuje s lehkostí. Jediný náznak handicapu je opatrné, ale stále dost rychlé nahmatání šálku kávy či ztišení telefonu, který jí hlásí příchozí zprávy.
Lucia Medvěd Patáková definitivně přišla o zrak před sedmi lety. Definitivně proto, že cesta to byla trnitá, lemovaná až obrovským počtem operací. V období čtyř let je absolvovala čtyřiadvacet.
Život jí změnilo těhotenství, vytouženého syna však viděla jen během prvních let. Druhého, který se narodil před dvěma lety, vůbec.
