Věznění, finanční problémy, psychická traumata, neblahé dopady na život neplánovaně narozených dětí a v nejtragičtějších případech i smrt. Negativních důsledků, které přináší odpírání legálních interrupcí, není málo.
Ve více zemích jako například americké státy Texas a Mississippi, v Íránu, ale také v Polsku či na Slovensku se v uplynulých letech vedou stále intenzivnější boje o interrupční zákony.
Mluví se nejen o snaze podpořit porodnost, ale také o takzvaných „právách plodu“. Zákonodárci, kteří prosazují zpřísnění těchto zákonů, přitom často neberou ohled na to, do jakého rizika tyto restrikce dostávají ženy.
Pokud ik interrupci nedojde, ne vždy to znamená, že plod přežije, narodí se a jeho životní příběh pokračuje šťastně. V nejhorších případech může zemřít plod i žena.
Polsko už několik takových zkušeností má – právě po zpřísnění zákon, který nyní v praxi zakazuje téměř všechny interrupce.
Ani o jednu víc
Zákon, který je v platnosti přibližně rok, vedl už přinejmenším ke třem úmrtím žen.
Roli sehrávalo i rozhodování lékařů, které tato právní úprava postavila před dilema – na jedné straně lze provést interrupci, je-li ohrožen život ženy, na druhé straně, pokud plod ještě žije, zdravotníci vyčkávají, aby nezakročili předčasně a nebyli postihováni za „vraždu“ .
O zatím posledním případě Agnieszky T. (37) se veřejnost dozvěděla před několika dny.
Čekala dvojčata a v prosinci byla hospitalizována pro nečekané bolesti v podbřišku. Jeden z plodů za několik dní zemřel, lékaři však odmítli těhotenství ukončit, zatímco druhý ještě žil.
Podle polských médií zvolili strategii „počkáme a uvidíme“, což nemocnice uvedla také v oficiálním prohlášení.
S mrtvým plodem v těle tak musela Agnieszka čekat týden, než odumřel i druhý. Zdravotníci však vyčištění dělohy odkládali ještě další dva dny. Rodina si později stěžovala, že na rozdíl od toho dokázali do nemocnice promptně zavolat kněze, aby dětem udělal pohřeb.
