Nemůžeme si zakrývat oči před věkovou diskriminací

Na Slovensku pokládáme za staré lidi v mnohem nižším věku než v jiných zemích západní Evropy. A také podceňujeme jejich přínos ve sféře práce, politiky a dokonce i rodiny. Myslí si to socioložka ZORA BUTOROVÁ.

Před téměř deseti lety napsala knihu Čtvrtý rozměr třetího věku: deset kapitol o aktivním stárnutí. Analyzuje, co všechno se ve společnosti musí změnit, abychom za ignoranci nezaplatili nižší kvalitou života seniorů či prohlubováním mezigenerační propasti.

Zdá se však, že Slovensko se při řešení tohoto problému zásadně neposunulo.

V rozhovoru se dočtete:
Jak nám může pomoci koncept aktivního stárnutí.

Proč je třeba vnímat lidi 60+ jako heterogenní skupinu.

Jaké diskriminaci na trhu práce čelí lidé vyšším věku.

Proč odlišně vnímáme stárnutí mužů a žen.

Jak to bylo s odchodem do důchodu za socialismu.

Nedávné sčítání lidu ukázalo, že Slovensko stárne. Co to pro společnost znamená?

Beautiful young woman spending sunny summer morning outdoors, having breakfast, reading newspaper and drinking coffee on the terrace in the backyard of her home

Vážnou problémovou situaci, na kterou jsme zatím nedokázali přiměřeně reagovat. Demografové už delší dobu upozorňují na to, že Slovensko, které se kdysi pokládalo za mladou zemi, se zanedlouho zařadí mezi státy s nejstarší populací. Pod vlivem Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity v roce 2012 tehdejší politická reprezentace deklarovala jiný přístup ke stárnutí.

Jiný přístup znamená, nevnímat starší lidi jen jako objekt ochrany?

Přesně tak. Slovensko se přihlásilo ke konceptu aktivního stárnutí. Programové dokumenty konstatovaly, že demografické stárnutí nelze prezentovat pouze jako hrozbu spočívající v zatížení důchodového systému a v přibývání lidí odkázaných na pomoc společnosti.

Nejnovější články

Další články autora